Stolní souprava

Porcelánka Haas & Čžjžek Horní Slavkov, Čechy, konec 19. století

Porcelán, bílý, pás kobaltu, glazovaný, zlacený.

UMP 24914

Muzeu darovala 19. 9. 2017 paní Carol Noble, Seaford, Anglie

Souprava s historií

Souprava vyrobená v porcelánce Haas & Čžjžek patřila rodině Eriky Starkové, která zemřela roku 2000 ve Stuttgartu. Erika byla vzdálenou sestřenicí paní Carol Noble, která se rozhodla vrátit porcelán tam, odkud pochází, do země, kde měli kořeny i její předci.

Slavkovskou jídelní soupravu s pásem kobaltové výzdoby přinesla do domácnosti Eričina nevlastní matka Elisabeth Löblová. Rodina paní Elisabeth žila v Podbořanech již od 18. století a patřila k dobře zavedeným obchodníkům obilím a pěstitelům zdejšího vyhlášeného chmele. Jídelní souprava byla pořízena zřejmě tatínkem Elisabeth v luxusním obchodě s porcelánem na Kärtnerstrasse ve Vídni. Eričin otec byl pražský Němec, narodil se v Praze roku 1886 a svoji druhou ženu poznal v Podbořanech, kde působil jako vysoce postavený správní úředník.

V roce 1927 se rodina Eričina otce přestěhovala do Trutnova, kde otec působil opět ve státní správě jako náměstek hejtmana zdejšího okresního úřadu. Po deseti letech získal místo úředníka na ministerstvu vnitra v Praze a celá rodina se přestěhovala na pražské Arbesovo náměstí. Zde žili až do příchodu Hitlera roku 1939. To, že si Elisabeth vzala Němce, ji uchránilo až do ledna 1945 před koncentračním táborem, ale v samém závěru války byla poslána do Terezína. Její manžel byl potrestán za to, že se s ženou židovského původu odmítl rozvést odvedením na nucené práce do Litoměřic. Oba však válku přežili a setkali se opět v bytě na Arbesově náměstí v Praze. Po válce je však musela opustit dcera Erika, která kvůli svému německému původu byla odsunuta do Stuttgartu. Její otec se však odsunu vyhnul a mohl zůstat v Praze, protože byl ženatý se Židovkou.(!) Obě porcelánové soupravy tak zůstaly v Čechách až do smrti posledního z manželů roku 1980. Pak našly svůj nový domov ve Stuttgartu.

Zprava: Elly Löbl-Leitzer s manželem Karlem a nevlastní dcera Erika

Po smrti Eriky byly soupravy společně s dalšími rodinnými památkami převezeny do Anglie k paní Carol. Když dědictví roku 2008 převzala, přemýšlela nad osudy jednotlivých členů své rodiny a přátel, kteří byli těsně spjati s Plzní a do Plzně se po válce už nevrátili. Rozhodla se, že porcelánové soupravy daruje do místa, s kterým byl spojen osud řady jejích příbuzných, aby se staly připomínkou zašlých časů, starého světa, který s těmito jí blízkými lidmi navždy odešel.

Patřila mezi ně Paula Löblová (sestra pradědečka paní Carol), která žila v Plzni se svým manželem Bernardem Wölflerem od roku 1891 až do ledna 1942, kdy byli transportováni do Terezína. Bernard zemřel 5 měsíců po transportu a Paula byla poslána do Treblinky, kde zahynula. Z jejích čtyř synů přežil jen nejmladší, ostatní i se svými rodinami zemřeli v koncentračních táborech. Nejmladší syn Rudolf Wölfler se oženil s Ellou Weinerovou, dcerou Karla Weinera, který pověřil Adolfa Loose výbavou interiéru svého domu na Náměstí Republiky v Plzni. Rudolf Wölfler, jeho žena Ella a jejich dcera Hana přežili válku v Anglii a vrátili se do Československa v roce 1945.

I strýc Max Löbl (bratr pradědečka paní Carol) uprchl před nacisty do Plzně se svou rodinou po zabrání Sudet. V Plzni dožil až do své smrti v roce 1939 a je zde pohřben na novém židovském hřbitově. Jeho manželka Rosa a syn Franz byli odvezeni do Terezína v lednu 1942 a v květnu toho roku do Sobiboru, kde zahynuli.

Porcelánový soubor je z velmi kvalitního porcelánu a spolu s jednoduchou dekorací působí velmi elegantně. Jde ale o běžnou výbavu středostavovské rodiny. Jeho hodnota a význam je v docela jiné rovině. Měl by být pojítkem s dobou, z níž na nás promlouvá. Společně s ním jsou ve vitríně přítomny i stopy osudů lidí, kterým patřil nebo kteří k paní Elisabeth přišli na odpolední čaj v zimě roku 1942 naposled.